Pardon, jen jsem to chtěla říct nahlas :)
Miluju komixy. Nejenom mangu, všechny komixy, a jsem ochotna se o to s profesorem Vymazalem, sociologem, který ze srdce nenávidí všechno mediální a "prostoduché", pohádat do krve.
(Kdyby se ovšem pan profesor hádal. On se nehádá. On pro jistotu vůbec neponechává prostor k argumentaci.)
Zbožňuju komixy, protože jsou mezikrokem mezi textem a filmem a nabízí prostor pro umělecké vyjádření téměř jakéhokoliv rázu.
A mangu mám ráda úplně nejvíc, protože -umění stranou- se na ní hezky kouká ;)
Je pravda, že manga obvykle působí na první signální a všechny ty slečny s velkýma očima a nohama do nebe a chlapci s jemnými rysy a perfektními účesy jsou extrémně vystylizované nereálno... Ale radši budu koukat na nereálné tyčkoidní bišíky, než Supermana, s lýtkovými svaly velikosti mých stehen - která jsou, mezi námi, opravdu velká :D
Nedávno jsem narazila na autora, jehož styl mě naprosto uchvátil(a podle těch dvou vět, co se tváří jako perex už víte, kdo to je): Miwa Shirow
Dostala jsem se k němu přes sérii D.O.G.S. (A posléze se zamilovala do jeho Miku Hatsune :)
A děti, musím říct: je geniální!
Jeho kresba je úžasná. Díky ní jeho hrdinové mají, kromě neodmyslitelného atraktivního zevnějšku a kouzla osobnosti, i nebezpečný až lehce nepříčetný pohled v očích. Akce je brutální, ale tak nějak... čistě. (Pro srovnání: Ne jako Hellsing, což byl detailní krvavý bordel na n-tou.)
Je to dynamické(jak ostatně manga bývá), tak nějak na pohled ostré, dokonale promyšlené a je to nesmírně sexy.
Jo, to je to správné slovo:
Jeho kresba je SEXY!
;)
P.S. Shledávám, že moje příspěvky jsou čím dál zmatenější a roztěkanější a trochu mě to znervózňuje, až zahanbuje. Ale asi to moc prožívám, od toho blogy vlastně jsou, ne? Nejsme ve škole... :)
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat