Oh... those traitorous dreams!

Anime a filmy obecně mají na lidskou psychiku velmi zvláštní vliv...

*s láskou vzpomíná na svůj sen, kdy jela s agentem Hotchnerem, jedním z hrdinů seriálu Myšlenky zločince, v zimě na motorce.
Hotchner. Na motorce.
Pokud Hotche znáte, jistě mi dáte za pravdu, že je vysoce nepravděpodobné už jen to, že se Hotchner a motorka někdy sejdou v jedné větě. A to ani nemluvím o tom, že na sobě měl oblek. V zimě. Na motorce. :D *

Pominu fakt, že se mi před týdnem zdálo o tom, kterak jsem v roli Rizy plnila jakousi Mustangovu misi ve vestibulu metra na Náměstí republiky. Ležela jsem za sloupem s prstem na spoušti ostřelovací pušky a držela dítě, nápadně podobné Selimovi Bradleymu, v bezpečné vzdálenosti... a najednou jde kolem moje češtinářka ze střední a má potřebu si se mnou pokecat o vývoji mé kariéry!

Včera se mi zdálo, jak jsme s Martinou "Unohanou"(nebo ji také můžete znát jako Waltera, či Mastičkáře z posledních dvou AnimeFestů) na Petříně kreslily obří kruh pro lidskou transmutaci a pak jsme zjistily, že jsme mu udělaly moc rohů...

...což vyústilo v debatu nad proveditelností této idey a v následný rodící se plán, že něco podobného nakreslíme v noci u nás před barákem na křižovatku za využití kříd a podnapilých spolužáků...

Záznam diskuze k nahlédnutí zde:
(Přibližný čas 0:53)
Brusinka: Sakra, to je fakt dobrej nápad...
Martina: ještě by to chtělo nějakou barvu, co svítí ve tmě
Brusinka: Jestli se tu u nás pak ráno někdo vybourá, protože bude mít pocit, že to je kruhovej objezd...
Martina: to se ztratí...
Brusinka: heeeeej
Brusinka: co rovnou kulaťák v Dejvicích! :D
Brusinka: :D
Martina: :D jsme skromné
Brusinka: No počkej... a ono se pak něco stane... :D
Brusinka: Záblesk světla a z asfaltu budeme sbírat velice překvapeného Edwarda Elrica... :D
Martina: :D
Martina: to by nám tak nevadilo....
Brusinka: No to rozhodně ne...
Brusinka: :D
Brusinka: Myslím, že bysme se o něj pak ještě servaly...
Brusinka: Já rozhodně jsem ochotna to podstoupit :D
Martina: :D proč, můžeme si ho ,,rozebrat".
Brusinka: :D To je taky pravda
Martina: a čím to nakreslíme?
Brusinka: křídama
Brusinka: ať se to dá smýt
Martina: barva stejně vidět nebude
Brusinka: jen se musíme podívat, jestli tam nejsou nějaký okultnosti, aby nás pak nenařkli z nějakýho neonacismu...
Brusinka: je vůbec povolený něco takovýho kreslit na vozovku???
Martina: ...prosimtě...za okultnosti se nezavírá. No....
Brusinka: zas bych to nerada měla v rejstříku... :D
Brusinka: „Kreslila na silnici transmutační kruh...“
Martina: „Krelí křídou na vozovku transmutační kruhy“
Martina: hej!
Brusinka: :D
Martina: :D
Brusinka: hodíme to na Honzu
Martina: ok
Martina: budeme se tvářit, že jsme se právě transmutovaly a nemáme s tím nic společného...
Brusinka: no... jestli nás neseberou za vandalismus, tak za pobíhání v noci po ulici za hlasitého řevu "Kde to jsme? Kde to jsme?!" nás seberou určitě...
Martina: Rušení nočního klidu, myslíš? Ale na ty křižovatky pozor, dřív se na nich skutečně takové operace prováděly, protože lidi věřili, že je to zvláštní místo, kde se otvírají brány (tedy jedno z míst). Pohřbívali se tam lidi, co nepatřili k městu, nebo vrazi a ti, co nemohli být pohřbeni v posvěcené půdě - na hřbitově.
Brusinka: takže když nějakýho vraha srazilo auto, tak ho tam prostě rovnou nechali...?
Martina: to ještě nebyla auta
Brusinka: tak... povoz!
Martina: tak snad ho zakopali
Brusinka: nebo počkali, než ho rozjezdí…

(Toho večera už u nás doma nebylo k jídlu ni k pití nic, kromě kafe... ;)

Závěrem: ...a nikdo mi nerozmluví, že představitel agenta Hotchnera, Thomas Gibson, byl za mlada perfektním hercem pro postavu Mustanga! ;)

Fullmetal Alchemist: Brotherhood is over...

...co teď budu dělat? :D
(aneb trocha holčičího pištění a kousky "objektivního" náhledu v neuspořádaném pořadí)

Tak za prvé, dovolte mi říct, že pod Bebopem, coby nekorunovaným králem brusinčiných anime zážitků, se kýve židle.

Jaké to vlastně bylo?
Úžasné!
Působivé!
Dojemné!
...myslím, že použiji Mustangův výraz: KULERVOUCÍ!

...a kdyby to bylo kapku jinak ohudbené, mohlo to být naprosto STRHUJÍCÍ! (Což bylo i tak, ale mohlo to být ještě lepší ;)

Mám pocit, že poslední tři epizody jsem, poprvé od Matrix: Revolutions, po téměř celou dobu ani nemrkla...
...což jsem porušila až několik minut před koncem, kdy jsem se, poprvé od Wristcutters: Love story, na konci rozplakala...

Nechci tady moc trousit spoilery(zvlášť, když umění perexů mi na této stránce i nadále uniká), ale...
... Edward a Winry! Srdce oddaného EdWin shippera zaplesalo a Edova žádost o ruku mě dostala do kolen...
...Alphonse! Al je zkrátka úžasný a přestože postrádá Edwardovu okouzlující přidrzlost, dokáže vykouzlit přesně ten samý zabedněný výraz, co jeho bratr...
...Riza! Riza a vůbec celá ta záležitost s násilnou transmutací byla jednoduše ďábelská. Sice mi v Brotherhood trochu chyběl ten Royai feeling, který byl IMHO v první sérii patrnější, ale interakce Mustanga a jeho "první dámy" byla i tak na jedničku!
...Celé finále na nádvoří v Central bylo naprosto neskutečné. Nevím, co vypíchnout dřív, ale opravdu opravdu miluju moment, kdy do děje vkročí Mei a umožní Alovi provést tu finální transmutaci. Ta škála emocí, která se Edwardovi promítne ve tváři je naprosto... anime mě nepřestává udivovat, jakým způsobem dokáží tvůrci zobrazit vnitřní rozpoložení hrdinů a tohle byl ten pravý highlight celé epizody!

Uf... mohla bych pokračovat dál a dál, ale nemám dost superlativ...
Našlo by se i pár výtek, jako například už výše zmiňovaná hudba. Tak, jak to bylo, to nebylo zlé, jen mám pocit, že katastrofa celého příběhu, ten vrchol, ke kterému Arakawa celá ta léta směřovala, by si zasloužil pořádný hudební nářez. Muzika, kterou jsme slyšeli byla.... oposlouchaná. Nemůžu se zbavit pocitu, že jsem ji slyšela už v deseti předchozích scénách :(
Druhým hudebním "zklamáním" byl i poslední opening. Riraito od Asian Kung-fu Generations, které zastřešovalo závěrečné epizody původního FMA je pro mě stále vrcholem v openinzích(fuj, to se blbě skloňuje! :D) a perfektně korespondovalo s gradací příběhu. Poslední opening FMAB mě proto naopak docela zklamal. O to víc, že všechny předchozí písně, které Brotherhood otvíraly, byly opravdu dobré!

Ale abych to konečně uzavřela(koukám, že už je zítra :P):
Když už se zdálo, že lepší to být nemůže, japonci dokázali, že může. Už první Hagaren byl z toho nejlepšího, co anime nabízí, Brotherhood pak vykoplo laťku tak vysoko, až zmizela!
Nečekala jsem, že to někdy řeknu, ale ačkoli co do atmosféry a jakési žánrové čistoty se s Bebopem nemůže srovnávat, Fullmetal velmi agresivně útočí na první místo v mém osobním žebříčku.
Nemám ponětí, v jakém stavu ten žebříček bude, až vstřebám všechny dojmy, podívám se na to znovu a objevím nové a nové souvislosti, dostanu se do vedlejších postav, které jsem z toho rychlíku hlavní linie zahlédla jen matně a pochytím jemné nuance, které mi napoprvé unikly... Materiál, který má Hagaren na 64 epizodách by jiným vystačil na tři(některým i na víc) samostatných sérií a určitě si zaslouží opakované zhlédnutí. Bez stresu ze zkoušek a formulářů na formuláře na formuláře na praxi ;)
Hiromu Arakawa stvořila úžasně vystavěný příběh epických rozměrů a já po téhle jízdě pochybuji, že se v budoucnu setkám s něčím tak komplexním, jako byl Hagaren.
Amen.
:D

P.S.: Team Edward Elric RULEZ! Protože Edward Cullen nesahá Edwardovi Elricovi ani po kotníky! Bez ohledu na výškový rozdíl!
P.P.S.: Jak jsem se na hodině češtiny dozvěděla: Elric se přechyluje "ElriKovi", ale vypadá to děsně blbě, tak zůstanu u ElriCa... :P



Note: Otec alias "Chuchvalec ve flašce" aspiruje na mou oblíbenou postavu :D

Optimistu nelze příjemně překvapit. Ale i pesimista se dá překvapit nepříjemně.

V každé dobré zprávě je potenciální "ale", které v cca 85% případů přeroste v příšeru, co v závěru tu dobrou zprávu převálcuje.

Mám pocit, že v mém případě je to procento ještě vyšší.

Dostala jsem možnost bydlet s kamarádkou. Byl ve vile v Dejvicích, 2+1 se zahradou, platit jen energie? To je splněný sen.
A to je právě ten problém.

Nevím, co to do mě vjelo, že jsem po tom tak slepě skočila. Vždycky je v tom háček. Ten háček se jmenuje "přítel". Její přítel, abych byla přesná.
Protože v době, kdy mi Doyle nabízela spolubydlení, přítel byl ve fázi "Já nevím, možná."
Teď už je ve fázi "Zeptám se rodičů."
Což znamená, že bych měla počítat spíš s tím, že z toho sejde, než že přítel utře nos a zůstane na odporné strahovské koleji...

Fuck.

Jakmile jste v pozici náhradního řešení, je to malér. Měla jsem s tím počítat rovnou.
Teď to budu muset nějak taktně sdělit mamince, co už mi balí kufry, dědovi, co si kupuje novou postel a babičce, co třídí nádobí, aby mě mohla zásobit :/

Konečně to vypadalo, že se můj život pohne žádoucím směrem.
Teď už o tom dost silně pochybuji...


P.S.: Věděli jste, že kafe, rozlité po skleněné desce pod oknem na západ, se po týdnu nadprůměrných teplot mění v substanci podobné klihu?
P.P.S.: Já jsem hrozný bordelář... možná je lepší, že s nikým nebydlím.