Kolik anime sérií jste viděli?
Dvacet? Třicet? Víc, než padesát? Ke stovce?
Tak to klobouk dolů.

Poslední dobou myslím na to, že já sama si rozhodně odborník říkat nemůžu. Nejsem až tak aktivní divák anime. Vím, že je spousta kousků, které bych měla vidět, pokud chci mít nějaké základní povědomí o japonské pop-kultuře. A ke kterým jsem se stále nedostala, protože můj postup při sledování nejen anime seriálů, je poněkud... zvláštní.

Ne, nejsem znalec.
A nevím, jak se nazvat.
(A moje neodbytná potřeba věci konkrétně pojmenovávat mě nutí ten výraz stále hledat)

Nejsem, jak to říct... konzument anime. V tom klasickém slova smyslu, nehledejte za tím nic hanlivého, nebo odsouzeníhodného(- zabarvení, které slovo "konzument" dostává na českých filmových serverech :/ )

Faktem ale je, že můj systém sledování čehokoli je extrémně zdlouhavý.
Málokdy mám rozkoukáno více sérií. Vlastně se mi to ještě nikdy nestalo.

Je několik druhů fanouškovství. Je "being a fan" a "participation in fandom", jak mi bylo vysvětleno na livejournalu.

A já mám ráda fandomy.
Ráda se podívám na anime. Jedno anime. Soustředím se jen na ten jeden příběh, soustředím se na jeho postavy, na jejich jména, na jejich historii, jejich psycholgoii. A když seriál skončí a stál za to, neskáču hned na další.
Pokud mě anime zaujme, ráda s jeho postavami nějakou dobu pobudu.

Obvykle zůstávám u jednoho fandomu kolem tří až osmi měsíců.
Projdu si diskuze, postahuju fanarty, pročtu si fanfikce, nějaké napíšu...
(Mám přímo masochistickou zálibu v objevování nových fandomů na fanfiction.net. Trvá dlouho, než se proberete tím množství různě (ne)kvalitních textů a najdete ty mistry. Protože já, ať už to přiznám, nebo ne, považuji fanfikce za regulérní žánr. A někteří z těch, které jsem za dobu svého působení na ff.net potkala, jsou pro mě Spisovatelé s velkým S. Mohla bych se živit doporučováním autorů :D)

V důsledku toho má můj seznam shlédnutých anime něco kolem dvaceti položek.
Ubohé, jo...

Nejsem odborník na anime. Jsem spíš odborník na jednotlivá anime :D

Myslím, že jsem... ochutnavač? Ochutnavač anime, ne jeho konzument.
Vezmu seriál, zkouknu ho tam i zpátky, vezmu jeho postavy, rozeberu je a zase složím...
A někdy uprostřed toho procesu zjistím, že za takový rozbor ani nestojí.
Ale ti, co projdou... to je pak jiná liga :)

Food Spam

Na Japoncích se mi líbí(mimo jiné) jedna věc:
Jak moc se na jejich stránkách objevuje jídlo.

Všimli jste si?
Japonský internet je pro jazyk neovládajícího evropana vůbec docela legrační záležitost. Ti z vás, kteří při honbě za fanarty zavítali na japonské stránky, mi jistě dají za pravdu, že brouzdání jejich servery znamená projíždění řádky po řádce, jazyk vystrčený soustředěním a v hlavě myšlenku:
"Tady se přece musí dát na něco kliknout!"

Mám japonské stránky ráda, skýtají mnohá překvapení.
I když věřím, že antivir z nich nadšen není.
(Alžběta* je poslední dobou nějaká nemocná a popravdě, jsem docela zvědavá, jak se bude tvářit technik při odvirování. Nechci vědět, co všechno v elektronických hlubinách mého notebooku najde... :D)

Ale abych se vrátila k původnímu tématu:
Jídlo.
Poslední dobou se pro mě jídlo stalo řešením problémů.
Nabízí se představa Brusinky, vyžírající lednici, či ležící v posteli s kýblem zmrzliny, ale ne ne... :P

Se splínem se každý z nás vyrovává jinak. Dříve jsem lámala tužky, ale takový rozptyl leze do peněz, tehdy navíc i do známek, neboť jsem v dobách své největší slávy(puberta) neměla v penále jedinou tužku a geometrii jsem rýsovala ořezanou černou pastelkou.

Dnes se se záchvaty frustrace vyrovnávám jinak:
Pečením.


Muffiny.
Sladký evergreen, vznikající z hořkých hlubin deprimované letargie.
A pýcha mi nedovolí zastřít fakt, že jsem v pečení muffinů velmi VELMI dobrá.(to je tím tréninkem :D)




Dorty
Na dortech řádí hlavně moje umělecké já (Jirka?)
Problém je v tom, že když už ho upeču, musí ho také někdo sníst. A ten někdo musím být já. A to se mým tukovým buňkám moc líbí.
Mě už méně...







Zvláštní je, že co se týče vaření, jsem naprostý břídil, ale pečení mi jde... :/

D.Gray-Man

Není pro mě neobvyklé, že na seriály začínám koukat kvůli hlavním hrdinům.
Bylo tomu tak u Macross Frontier, Mononoke, dokonce i na Myšlenky zločince mě nalákal psí pohled Spencera Reida... bylo tedy jen otázkou času, kdy se přes Allena Walkera dostanu k D.Gray-Man.


(Díky Bohu za Rapidshare-search-engine ;)

Jsem skoro u konce a pořád nevím, co si o tom myslet.
Design hlavních postav je parádní! Allen je úžasný, Lenalee krásná a Lavi je prostě... Lavi je postava, která se z průměrných příček lokálního žebříčku dokázala dostat na přední příčky žebříčku celoanimovského! :D
(Nehledě na to, že kdyby bylo po mém, bude kabát Černého řádu povinnou součástí klučičího oblečení... kluci v tomhle anime jsou vůbec nakreslení tak, aby se na ně hezky koukalo. A specielně u Allena přestává adjektivum "pohledný" stačit. Ten chlapec je prostě tak krásný, až to bolí! :D)

Na druhou stranu, ten, kdo navrhoval Akumy(dá se to takhle skloňovat? Žiju z anglických titulků, tak nevím...:( ) asi kouřil něco hodně kvalitního. Jinak si to totiž nedokážu vysvětlit :D. Trochu to degraduje jinak celkem "seriózní" vyznění celé série, protože při pohledu na mnohé démony se prostě od srdce zasmějete :D

Na stranu třetí: na jeden díl nadmíru zajímavého příběhu připadají dva fillery. Musím se přiznat, že z těch 103 epizod jsem viděla půlku. Jednou to doplním, ale teď prostě nemám chuť se těmi odbočkami zabývat.

Na stranu čtvrtou, nenávidět jednu z hlavních postav je sakra problém. A tento problém nastal u Kandy. Nevím proč, ale narozdíl od Laviho nabrala Kandova popularita směr dolů a pochybuji, že se z toho bahna někdy vyhrabe...
"Hoďte na něj deku, nebo ho zabiju!"
:D



Všimla jsem si, jak moc fandové srovnávají Allena s Edem Elricem. Nemyslím si, že úplně správně. Jisté podobnosti tu jsou, ale Allen a Edward jsou charakterově poměrně dost odlišní.
Spíš jsem toho názoru, že takhle by vypadalo FMA, kdyby se na cestu vydal místo Edwarda Al.
Allen je milý, něžný kluk s vychováním, které umí použít. Edward je (alespoň na povrchu) temperamentní excentrik, co na manýry kašle :D





P.S.: Není mi úplně jasné, proč anime skončilo tam, kde skončilo. Doufám, že jde jen o (dlouhou) odmlku. Allen Walker je postavou s příliš velkým potenciálem na to, aby byl součástí nedokončeného anime, plného fillerů. Na něco takového je ho prostě škoda!
P.P.S.: No nic... uvidíme, jak se s tím popere manga...
P.P.P.S.: Hm. Tak neuvidíme, protože jak jsem dnes zjistila, onemanga.com a jí podobné stahují licencované mangy a zákon schválnosti chce, aby DGM byl mezi nimi :/
P.P.P.P.S.: Ani jsem to nedočetla, vy bastardi! :D

Oh... those traitorous dreams!

Anime a filmy obecně mají na lidskou psychiku velmi zvláštní vliv...

*s láskou vzpomíná na svůj sen, kdy jela s agentem Hotchnerem, jedním z hrdinů seriálu Myšlenky zločince, v zimě na motorce.
Hotchner. Na motorce.
Pokud Hotche znáte, jistě mi dáte za pravdu, že je vysoce nepravděpodobné už jen to, že se Hotchner a motorka někdy sejdou v jedné větě. A to ani nemluvím o tom, že na sobě měl oblek. V zimě. Na motorce. :D *

Pominu fakt, že se mi před týdnem zdálo o tom, kterak jsem v roli Rizy plnila jakousi Mustangovu misi ve vestibulu metra na Náměstí republiky. Ležela jsem za sloupem s prstem na spoušti ostřelovací pušky a držela dítě, nápadně podobné Selimovi Bradleymu, v bezpečné vzdálenosti... a najednou jde kolem moje češtinářka ze střední a má potřebu si se mnou pokecat o vývoji mé kariéry!

Včera se mi zdálo, jak jsme s Martinou "Unohanou"(nebo ji také můžete znát jako Waltera, či Mastičkáře z posledních dvou AnimeFestů) na Petříně kreslily obří kruh pro lidskou transmutaci a pak jsme zjistily, že jsme mu udělaly moc rohů...

...což vyústilo v debatu nad proveditelností této idey a v následný rodící se plán, že něco podobného nakreslíme v noci u nás před barákem na křižovatku za využití kříd a podnapilých spolužáků...

Záznam diskuze k nahlédnutí zde:
(Přibližný čas 0:53)
Brusinka: Sakra, to je fakt dobrej nápad...
Martina: ještě by to chtělo nějakou barvu, co svítí ve tmě
Brusinka: Jestli se tu u nás pak ráno někdo vybourá, protože bude mít pocit, že to je kruhovej objezd...
Martina: to se ztratí...
Brusinka: heeeeej
Brusinka: co rovnou kulaťák v Dejvicích! :D
Brusinka: :D
Martina: :D jsme skromné
Brusinka: No počkej... a ono se pak něco stane... :D
Brusinka: Záblesk světla a z asfaltu budeme sbírat velice překvapeného Edwarda Elrica... :D
Martina: :D
Martina: to by nám tak nevadilo....
Brusinka: No to rozhodně ne...
Brusinka: :D
Brusinka: Myslím, že bysme se o něj pak ještě servaly...
Brusinka: Já rozhodně jsem ochotna to podstoupit :D
Martina: :D proč, můžeme si ho ,,rozebrat".
Brusinka: :D To je taky pravda
Martina: a čím to nakreslíme?
Brusinka: křídama
Brusinka: ať se to dá smýt
Martina: barva stejně vidět nebude
Brusinka: jen se musíme podívat, jestli tam nejsou nějaký okultnosti, aby nás pak nenařkli z nějakýho neonacismu...
Brusinka: je vůbec povolený něco takovýho kreslit na vozovku???
Martina: ...prosimtě...za okultnosti se nezavírá. No....
Brusinka: zas bych to nerada měla v rejstříku... :D
Brusinka: „Kreslila na silnici transmutační kruh...“
Martina: „Krelí křídou na vozovku transmutační kruhy“
Martina: hej!
Brusinka: :D
Martina: :D
Brusinka: hodíme to na Honzu
Martina: ok
Martina: budeme se tvářit, že jsme se právě transmutovaly a nemáme s tím nic společného...
Brusinka: no... jestli nás neseberou za vandalismus, tak za pobíhání v noci po ulici za hlasitého řevu "Kde to jsme? Kde to jsme?!" nás seberou určitě...
Martina: Rušení nočního klidu, myslíš? Ale na ty křižovatky pozor, dřív se na nich skutečně takové operace prováděly, protože lidi věřili, že je to zvláštní místo, kde se otvírají brány (tedy jedno z míst). Pohřbívali se tam lidi, co nepatřili k městu, nebo vrazi a ti, co nemohli být pohřbeni v posvěcené půdě - na hřbitově.
Brusinka: takže když nějakýho vraha srazilo auto, tak ho tam prostě rovnou nechali...?
Martina: to ještě nebyla auta
Brusinka: tak... povoz!
Martina: tak snad ho zakopali
Brusinka: nebo počkali, než ho rozjezdí…

(Toho večera už u nás doma nebylo k jídlu ni k pití nic, kromě kafe... ;)

Závěrem: ...a nikdo mi nerozmluví, že představitel agenta Hotchnera, Thomas Gibson, byl za mlada perfektním hercem pro postavu Mustanga! ;)

Fullmetal Alchemist: Brotherhood is over...

...co teď budu dělat? :D
(aneb trocha holčičího pištění a kousky "objektivního" náhledu v neuspořádaném pořadí)

Tak za prvé, dovolte mi říct, že pod Bebopem, coby nekorunovaným králem brusinčiných anime zážitků, se kýve židle.

Jaké to vlastně bylo?
Úžasné!
Působivé!
Dojemné!
...myslím, že použiji Mustangův výraz: KULERVOUCÍ!

...a kdyby to bylo kapku jinak ohudbené, mohlo to být naprosto STRHUJÍCÍ! (Což bylo i tak, ale mohlo to být ještě lepší ;)

Mám pocit, že poslední tři epizody jsem, poprvé od Matrix: Revolutions, po téměř celou dobu ani nemrkla...
...což jsem porušila až několik minut před koncem, kdy jsem se, poprvé od Wristcutters: Love story, na konci rozplakala...

Nechci tady moc trousit spoilery(zvlášť, když umění perexů mi na této stránce i nadále uniká), ale...
... Edward a Winry! Srdce oddaného EdWin shippera zaplesalo a Edova žádost o ruku mě dostala do kolen...
...Alphonse! Al je zkrátka úžasný a přestože postrádá Edwardovu okouzlující přidrzlost, dokáže vykouzlit přesně ten samý zabedněný výraz, co jeho bratr...
...Riza! Riza a vůbec celá ta záležitost s násilnou transmutací byla jednoduše ďábelská. Sice mi v Brotherhood trochu chyběl ten Royai feeling, který byl IMHO v první sérii patrnější, ale interakce Mustanga a jeho "první dámy" byla i tak na jedničku!
...Celé finále na nádvoří v Central bylo naprosto neskutečné. Nevím, co vypíchnout dřív, ale opravdu opravdu miluju moment, kdy do děje vkročí Mei a umožní Alovi provést tu finální transmutaci. Ta škála emocí, která se Edwardovi promítne ve tváři je naprosto... anime mě nepřestává udivovat, jakým způsobem dokáží tvůrci zobrazit vnitřní rozpoložení hrdinů a tohle byl ten pravý highlight celé epizody!

Uf... mohla bych pokračovat dál a dál, ale nemám dost superlativ...
Našlo by se i pár výtek, jako například už výše zmiňovaná hudba. Tak, jak to bylo, to nebylo zlé, jen mám pocit, že katastrofa celého příběhu, ten vrchol, ke kterému Arakawa celá ta léta směřovala, by si zasloužil pořádný hudební nářez. Muzika, kterou jsme slyšeli byla.... oposlouchaná. Nemůžu se zbavit pocitu, že jsem ji slyšela už v deseti předchozích scénách :(
Druhým hudebním "zklamáním" byl i poslední opening. Riraito od Asian Kung-fu Generations, které zastřešovalo závěrečné epizody původního FMA je pro mě stále vrcholem v openinzích(fuj, to se blbě skloňuje! :D) a perfektně korespondovalo s gradací příběhu. Poslední opening FMAB mě proto naopak docela zklamal. O to víc, že všechny předchozí písně, které Brotherhood otvíraly, byly opravdu dobré!

Ale abych to konečně uzavřela(koukám, že už je zítra :P):
Když už se zdálo, že lepší to být nemůže, japonci dokázali, že může. Už první Hagaren byl z toho nejlepšího, co anime nabízí, Brotherhood pak vykoplo laťku tak vysoko, až zmizela!
Nečekala jsem, že to někdy řeknu, ale ačkoli co do atmosféry a jakési žánrové čistoty se s Bebopem nemůže srovnávat, Fullmetal velmi agresivně útočí na první místo v mém osobním žebříčku.
Nemám ponětí, v jakém stavu ten žebříček bude, až vstřebám všechny dojmy, podívám se na to znovu a objevím nové a nové souvislosti, dostanu se do vedlejších postav, které jsem z toho rychlíku hlavní linie zahlédla jen matně a pochytím jemné nuance, které mi napoprvé unikly... Materiál, který má Hagaren na 64 epizodách by jiným vystačil na tři(některým i na víc) samostatných sérií a určitě si zaslouží opakované zhlédnutí. Bez stresu ze zkoušek a formulářů na formuláře na formuláře na praxi ;)
Hiromu Arakawa stvořila úžasně vystavěný příběh epických rozměrů a já po téhle jízdě pochybuji, že se v budoucnu setkám s něčím tak komplexním, jako byl Hagaren.
Amen.
:D

P.S.: Team Edward Elric RULEZ! Protože Edward Cullen nesahá Edwardovi Elricovi ani po kotníky! Bez ohledu na výškový rozdíl!
P.P.S.: Jak jsem se na hodině češtiny dozvěděla: Elric se přechyluje "ElriKovi", ale vypadá to děsně blbě, tak zůstanu u ElriCa... :P



Note: Otec alias "Chuchvalec ve flašce" aspiruje na mou oblíbenou postavu :D

Optimistu nelze příjemně překvapit. Ale i pesimista se dá překvapit nepříjemně.

V každé dobré zprávě je potenciální "ale", které v cca 85% případů přeroste v příšeru, co v závěru tu dobrou zprávu převálcuje.

Mám pocit, že v mém případě je to procento ještě vyšší.

Dostala jsem možnost bydlet s kamarádkou. Byl ve vile v Dejvicích, 2+1 se zahradou, platit jen energie? To je splněný sen.
A to je právě ten problém.

Nevím, co to do mě vjelo, že jsem po tom tak slepě skočila. Vždycky je v tom háček. Ten háček se jmenuje "přítel". Její přítel, abych byla přesná.
Protože v době, kdy mi Doyle nabízela spolubydlení, přítel byl ve fázi "Já nevím, možná."
Teď už je ve fázi "Zeptám se rodičů."
Což znamená, že bych měla počítat spíš s tím, že z toho sejde, než že přítel utře nos a zůstane na odporné strahovské koleji...

Fuck.

Jakmile jste v pozici náhradního řešení, je to malér. Měla jsem s tím počítat rovnou.
Teď to budu muset nějak taktně sdělit mamince, co už mi balí kufry, dědovi, co si kupuje novou postel a babičce, co třídí nádobí, aby mě mohla zásobit :/

Konečně to vypadalo, že se můj život pohne žádoucím směrem.
Teď už o tom dost silně pochybuji...


P.S.: Věděli jste, že kafe, rozlité po skleněné desce pod oknem na západ, se po týdnu nadprůměrných teplot mění v substanci podobné klihu?
P.P.S.: Já jsem hrozný bordelář... možná je lepší, že s nikým nebydlím.

Obhajoba ročníkovky

Uf... tak to mám za sebou!


Ročníková práce, v mém případě fotografická reportáž na téma ANIMEFEST, zpracovaná do podoby fotografické knihy, je konečně zdárně odprezentována!
Měla sice být už před čtrnácti dny, ale chřipka mi to kapku zkomplikovala.
Takže já, nervák největší, jsem strávila dva týdny tím, že jsem jí pořád dokola předělávala a přepisovala a předělávala a přepisovala... až jsem jí včera s velkou slávou nechala (hnusně...ale levně) vytisknout a dnes s ještě větší slávou odprezentovala komisi.

Bála jsem se, že nebudu mít co povídat a veškerý můj projev se bude sestávat zhruba z vět:
"Vážená komise, to, co zde vidíte, jsou fotky a text. Nějaké otázky?"
... každopádně téma je natolik zaujalo, že se rozjela taková diskuze, při které se na tolik ošemetné technické zpracování úplně zapomnělo a z mých přidělených pěti minut bylo minut patnáct, aniž bych u toho nějak zvlášť trpěla.
Konečně jsem byla v něčem za experta :P


Ovšem situace byla nejzajímavější až hodinu po prezentaci, kdy jsme si šli sednout na pivo do hospody a...
...po několika sklenicích zákonitě došlo na moje téma...
...poté na hentai...
...poté na dřevoryt "Sen rybářovy ženy"...
...a došlo to až tak daleko, že podnapilý Mustang volal na linku 1188 a chtěl vědět, jak se rozmnožují chobotnice :D

Školu bych někdy srovnala se zemí, ale svou třídu miluju! :D

Kamerománie

V pondělí jsem měla poprvé v ruce profesionální filmovou kameru! YAY!
A taky jsem před FAMU potkala Honzu(dlouhý příběh :D)
.
.
.
A nejvtipnější na tom je, že se nedokážu rozhodnout, která z těch dvou věcí byla lepší! :D



Musím říct, že záležitost s kamerou pro mě měla větší význam, než se na první pohled zdá.
Bylo to poprvé od mých cca šesti let(kdy jsem zjistila, že filmy nejsou malé světy v televizi, ale že je někdo DĚLÁ), co jsem se konečně přiblížila na dotek k filmové technice. A na dotek k mému snu pracovat u filmu.
Je mi jasné, že až příští rok skočím rovnýma nohama do televizní specializace, budu mít nošení techniky a opakování záběrů plné zuby, budu nadávat jak dlaždič a vyhýbat se všemu, co vzdáleně připomíná střižny... ale teď je to moc pěkný pocit a chci si ho užít :)

Schizofrenní anime

Už šest hodin se učím sociologii, tak si můžu dát chvilku voraz...

Včera jsem objevila velice... zvláštní anime.
Princess Princess



1. Vidím scan na minitokyo.net a říkám si ,,Hele, ta holka vypadá docela jako já, tu bych mohla cosplayovat!"
2. Najedu na další scan: ,,hej, ona má nějaký osvalený ruce, tak to asi nepůjde... sakra... není to kluk?"
3. Najdu opening. ,,Eh, je to kluk... no ale stejně by to... počkat, kluk, co se převlíká za holku? Hezká holka. Hezký kluk.... ale... divné..."
4. Kouknu na cast a hezkou holku/kluka s mýma vlasama mluví Romi Paku...
5. Zadám do CSFD a kus jediného komentáře zní "Nejvíce vtipné mi na celém seriálu přišlo, když jsem si představila, jak se Edward z FMA převléká za holku."

...a tam jsem skončila. V záchvatu smíchu. To ty prášky.
Dabérka, co mluví kluka, co se převléká za holku?
Tak tomu jsme se s mými dalšími osobnostmi docela upřímně zasmáli.

Anyway: jak jsem to pochopila z prvního dílu, Princess Princess spočívá v tom, že chlapecká škola hledá vyžití pro studenty a tak vybere pár hezkých chlapců, převlékne je za holky a ti pak rozptylují ten zbytek.
Docela svérázné řešení problému... hoši musí být asi hodně vyhladovělí :D

"Nemůžu s tím přestat! Přijdu o kredity!"

Nevím, do jaké míry by to fungovalo v praxi, ale mohl by to být docela zajímavý sociologický experiment...
(Kde jsem vzala tohle??? *s hrůzou v očích odhodí učebnici sociologie někam hoooodně daleko*)

Každopádně, jestli to někdo viděl, můžete mi říct, jestli to má nějakou pointu? Páč podle prvního dílu to tak rozhodně nevypadá a koukat na to jen kvůli jednomu z hlavních hrdinů(který ale vypadá vážně dobře! Jako kluk i jako holka. Navíc, hlas Romi Paku ho dělá.. neodolatelným. Chápete, že jo? Té asociaci prostě není možné se vyhnout...:D) se mi nechce.


(Chápete, že jo??? :D)

No nic, já jdu hledat tu učebnici...
See you!

Prokrastinace

Měla bych se učit.
Ano, přestě v tuhle chvíli, co tu ťukám do počítače, bych se měla učit.
Jsem nemocná, nechala jsem si kvůli chřipce přeložit zkouškové období a... místo toho, abych využila volný čas a chvilku, kdy se moje hlava nechová, jako by mi chtěla vytlačit mozek očima, otevřela některou z těch padesáti stránek zápisků z češtiny... ehm.
Myslím, že na tohle jednou lidstvo zajde.
Jak tomu říkají?
Prokrastinace?

Jak pravil moudrý lamer.cz: za chvíli začnu párovat všechny ponožky, mýt nádobí a v závěru i odpovídat na všechny spamy...

Ze složky "Downloads" na mě kouká 37. díl Fullmetal Alchemist Brotherhood(šetřím, abych si to po zkouškách mohla pořádně užít :)) a vedle toho ze složky Škola, mě nevraživým okem sleduje Lexikologie II.

Myslím, že problém se sledování anime začíná v okamžiku, kdy si začnete plést "transpozici" s "transmutací"


Nekoukej na mě takhle, Edwarde.... víš, že těm tvým krásným očím já těžko odolávám...

Lidé by si neměli zakládat více blogů... je to matoucí.
Když jsem hledala neobsazenou variantu svých Chlupatých kytek, zjistila jsem, že už někdo blog tohoto názvu má.
Jsem to já.
Respektive moje já z roku 2008.
A tohle já zapomnělo heslo.
Takže až/jestli mě budete hledat, tak pozor...

Můj starý blog na blog.cz je... starý. Nastavení nevyhovuje mé lenosti a některé příspěvky jsou kapku předpotopní.
Pravda, na jiné jsem stále velmi pyšná, ale asi nechám svůj starý blog na smetišti dějin, na hřbitově opuštěných blogů... nechť je mu internetová zemina lehká.
Amen